Žrádlo jaxviňa 2

Nuže ve středu se konala ta výstava vinařů, kam jsme byli pozváni. Vyrazili sme s japoncema asi kolem páté, původní plán byl že se k nám přidá Nicolas, ale nakonec na výstavišti nemoh najít místo na parkování, tak jsme šli bez něj. U vstupu jsme za Nicolasovy lístky vyfasovali skleničky na ochutnávání a už šlo se na věc. Ještě bych rád upřesnil, že degustace probíhala na stejném výstavišti, kde se koná pařížský autosalon, přičemž každý vinař měl vyhrazen velice malý prostor, takový stánek. Těch stánků bylo v řadě tak padesát a řad zhruba sto, navíc měl každej vinař minimálně šest druhů vína. Kdybych todle všechno měl projít a otestovat, tak můžu jít rovnou na protialkoholní léčbu, nebo spíš do hrobu ;) vína byly kvalitní jak cyp, za tři hodinky sme prošli tak pět řad a už sem měl slušně nakoupíno. Nejvíc sem si oblíbil oblast sud-ouest, víno odtamtud voní po datlích a ovoci a je krásně sladký na jazyku. Jednu flašu sem i koupil, vína není nikdy dost ;)
V osm sme vyrazili k Nicolasovi, pro ty kdo ho neznají, se jedná o mého místního šéfa, původem řek, co si vzal francouzsku, miluje cizinu a mimo řeckého a francouzského, má i kanadský pas. Vedle mně seděla Nicolasova žena, trochu sem do ní ril jak je Francie byrokratická, v čemž mi dost pomoh japonec, kterej jenom kvůli kartě do menzy musel dodávat hafo dokumentů, mimo jiné dobrozdání o příjmu a životopis v angličtině. Večeři popisovat nebudu, jednoduše to byly to hody jaký už dlouho nepamatuju (minimálně od úterka). Odcházel jsem po půlnoci neb mi odjížděl poslední RER, japonci ještě zůstávali, mno asi sem byl malinko nakulenej, páč sem si u Nicolase zapomněl baťoh i s tim vínem.
Na kolej sem dorazil kolem půl druhý ráno a ve schránce našel dopis od CAF, že mam dodat dalších pět papírů - zatracená byrokracie!