Jaxe mi vede

Konečně jsem se na svátky dobelhal dom a finálně završil svůj pobyt ve Francii. Cestou na Aéroport Charles de Gaulle jsem si to frčel přes severní paříž, kde jsem musel dvakrát přestupovat. Jak jsem jel postupně metrem, začínala se arabská menšina pomalu stávat mohutnout většinou, vrcholu to dospělo v předposlední stanici kde jsem už byl v menšinou já sám. Najednou vidim, jak do metra přistupuje někdo se stejnou barvou pleti jako já, jaké však bylo moje zděšení, když sem v něm poznal fašistu, typickýho skinheada v bombru co musel měřil něco přes dva metry (o něco málo větší než já) a přitom byl možná dvojnásobně širokej. Jelikož sem měl na hlavě jarmulku, stáhly se mi půlky jako už dlouho ne a v hlavě se mi honili hodně chmurný představy. Nakonec se nic naštěstí nic nestalo, cesta na konečnou však představovala jednu z nejdelších chvil v mym životě. Když se na to koukám s odstupem, nemůžu proti mejm muslimskejm přátelům ve Francii říct křivýho slova, a to i přesto, že věděli jakého jsem vyznání. Podstatnou roli ovšem hraje to, že všichni byli minimálně studenti tamní univerzity, povětšinou doktorandi. Kdybych bydlel na severu, a pod zadkem mi bouchali každou noc auťáky, asi bych ale smýšlel úplně jinak. Každopádně neofašistické a nacistické hnutí typu Národní odpor a jiné individuata ve mně vzbuzují, a vždy budou, hnus ve své nejhorší podobě.
Silvestr jsem prožil po letech konečně bez alkoholu a prvního jsem byl již v osm hodin na nohách. Takový blaho z toho, že nemám bolehlav a kočku, už dlouho nepamatuju, časem se to snad stane i tradicí :)
Práce je prací, škola je školou, už jsem zas vytíženej na 200% a nemam na nic jinýho čas (jak je jistě poznat i z blogu). Přístí tejden kulim pracovně do němec na měsíc, tak doufám že na hotelu bude net a budu se moct vrátit k obvyklý míře příspěvků.