kura, zase ta kočka

Taxem konečně v sobotu pokořil celýho Kulhánka, respektive jeho Cestu Krve. Nakonec sem si přidal navrch třetí díl, kterej napsal nějakej Jaff. V porovnání s mistrovými dvěma díly jsem měl pocit stejné čtivosti a vtažení do děje, dokonce až na drobné detaily (převážně vulgarismy:) bych rozdíl téměř nepoznal. Málem sem nedošel na nákup, jaxem se dotoho pustil. Ale říká klasik, žrát se bude dycky, tudíž sem se mrknul protáhnout tělo do Ulis do kerfu. Oproti standardním položkám sem zkusil estě Barre Patissiere de Bretagne, chuťově vynikající bábovka s cenou více než lidovou. Všem doporučuju, narozdíl od dalšího experimentu Vin de table d'Espagne, předevšim bílá verze se chlastat nedá vůbec. Večer na mně vlítnul španěl a pozval mně na axxi spojenou s noční párty v paříži, to si nemůžu nechat ujít no ni. Sice tvrdil že osazenstvo bude smíšené (jazykově), ale nakonec to byla skupina jenom mě a bandy španělů, každopádně špatný to nebylo. Koupil sem si 10 lístků do paříže (kura drahota 27,60 EUR) a vyrazil poznávat město zaslíbené. Foťák sem si radši nebral, axxe na koleji v kuchyňce se trochu protáhla a jeli sme poslednim vlakem řádně posíleni jim beamem, absolutkou a růžovým vínem. Po příjezdu do města sme vystoupili u katedrály Notre-Dame, všude mega narvaný ulice, hafo lidí, bubínkáři, špeky, no prostě sqělá atmoška. Po hodině zewlování před notra damem sme se konečně hnuli a vyrazili někam jinam. Prohlídli sme nějakej kostel, kterej asi už nikdy nevysvětěj, a ztratili zbytek party, někam zdrhli či co, nakonec sem zůstal jenom s jednim španělem. No romantika, paříž, notra dame, nakonec i luvre jenom bych za toho španěla bral někoho jinýho (koho asi že, copaxi dělá moje tygřice:) V půl šestý sme se dokopali zase na RER do stanice Notra-Dame, a vyrazili do hajan. Trochu sem zachrápal, tudíž když sem se probudil jaxemnou klepe španěl že sme někde v prdeli v depu v lese taxem byl docela vykulenej. Naštěstí šel kolem jakejsi strojvůdce a dveře šli otevřít tak nás posadil do kabiny vlaku zpátky na nádraží kde sme měli původně přestupovat (svině, a to přitom na ceduli psali že to je přímej). Po přestupu už byla cesta bezproblémová a v sedm hodin sem už pelešil v posteli. Probuzení s panem kočkou v jednu hodinu už sem si dlouho nedal, nic příjemnýho to teda neni, spíš naopak. Kura mně je blbě jen si na to vzpomenu. Na to pomáhá jedině se pořádně přežrat, takže když sem se na třetí pokus vykutálel z postele taxem se jal požírat ty zásoby z kerfu a hned vzápětí se jich zbavovat. Večer už se to ustálilo, každopádně na mejch obvyklejch nedělních 100 bazénů sem si radši nechal zajít chuť. Kura zejtra fránina a já nic neumim a úkol taky nemám hotovej. No snad to stihnu ráno :)