Popojedem... Kura ja mam hlad

V pondělí sem měl běhání jak cyp, klasika jako každý pondělí. Hnedle z rána sem měl schůzku se šéfikem, on teda tvrdil, že bude ráno, nakonec dorazil až ve 12. Vůbec tady jsou poměry trochu jinde, když sem chodim v 9, taxem tu až do 10 zcela sám a teprve v půl dvanactý se začnout trousit další. Když ještě v 11 bylo u šéfa v kanclu prázdno taxem se vydal na CAF, do banky a na poštu. V CAF sem to zalomil hned doprava, vzal si lístek a čekal až přijde moje číslo. Za deset minut sem se dočkal a rounou mířil k tý babě s těma papírama co sem měl z www.caf.fr. Jak to zahlídla tak už mně odkazovala doleva, že u ní sem zcela špatně. Hodil sem teda kličku doleva a v tu ránu mně málem kleplo, páč tam byla fronta dlouhá jak v kerfu po vejplatách. No nic, skočim sem ještě odpoledne, třeba bude líp. Šel sem si teda do banky vyzvednout kreditku a voilá, v bance se v pondělí ani neobtěžujou otvírat. Na poště klasická fronta, no ještě se sem taky radši podívám, teď už nejni čas. Šéf mně hned ve dveřích řek ať přijdu až v jednu, že teď nemá čas, taxem se šel v klidu najíst. Po obědě už konečně klapla ta schůzka, ve dvě pak zápis na francoužštinu. Letěl sem přes celej areál na to abych vyplnil jeden formulář a věnoval jim další fotku (kolikátou už). Dozvěděl sem se že ve čtvrek mam bejt ve 12 kdesi, asi další zápis či kýho čerta, taxem si to uložil do paly a valil na ten CAF. Po vyčkání kompletní fronty na mně konečně měla přijít řada, když to tam brutálně zasekla nějaká japonka co neuměla ani slovo francouzsky. Ta caf-baba ji pořádně seřvala, poprosila ji ať příště přijde s někym kdo francouzsky umí, ale podle mně stejně nerozumněla. Ještě po ní furt chtěla carte de sejour, z čehož mně obcházeli mrákoty, páč sem čet že na ni musim mít úředně potvrzenej překlad rodnýho listu, což se ve francii docela těžko schání (vejlet do vysokýho na votočku neplánuju). Když sem přišel na řadu taxem jí radši hned ze začátku oznamil, že mluvim francouzsky bídně jak cyp a že s moc velkym dialogem nemá radši počítat. Bál sem se jí totiž říct, že nemluvim vůbec, po tý japonce byla ještě brunátná v obličeji. Nakonec to docela dobře dopadlo, chybělo mi jen pár papírů, vesměs jenom kopie různejch dokladů (třeba občanky). Když zjistila že sem z čech tak nechtěla ani tu carte de sejour, z čehož mně polil pocit blaha. Ještě se tady na starý kolena tu francoužštinu naučim, no ni :) Jaxem byl rozjetej taxem skočil na poštu a tam se po půl hodině dověděl, že obálky s mezinárodní známkou maj jenom po 10ti kusech a že mi prostě tu jednu kterou potřebuju neprodaj. No holt se nemůže v jeden den všechno povýst, no ne? Ještě sem zkusil informace, ale taky zavříno. Asi se tu v pondělí nikde nemaká, či kýho čerta. Večer sem ještě dal Twin Peaxx, tentokráte film, jenž dějově předchází seriálu, no už to bylo slabší, jen takovej odvárek jaxtématu vytáhnout co nejvíc love.
V úterý sem se jal vyzkoušet novou menzu do který mam od pátku přístup, nazvanou honosně University Restaurant. Normální studenti do ní nemůžou, krom doktorandů, což se týká i mojí maličkosti. Tož což o to jídlo bylo výborný, všechno klapalo, jen u kasy mně zkásla o 5 EUR za evidenci a 5 EUR za jídlo. Odpoledne sem skočil na informace a konečně sehnal aspoň obálku, paní mi ji dala zdarma, ale známky prej nemá. V bance jsem bez větších problému konečně získal i moji novou Carte Bleue, což je klasická kreditka, akorát bez loga Visa nebo MasterCard. Ve Francii ale bohatě stačí.
Další den sem měl dostat další kartu do menzy a jídlo konečně už za nějaký rozumný 2,5 EUR, jediný co mně zarazilo, že mně zkásli o dalších 30 EUR (z čehož se 10EUR objevilo jako kredit na kartě). Sem snad dojná kráva, nebo co. Že já vůl nechodil radši do klasický stravenky do studentský restaurace, je teda fakt, že tady by mělo bejt jídlo o půl eura levnější. No budu muset dát 50 obědů a paxe mi to vrátí :) Na matiku já byl dycky dobrej hehe (třeba 75 děleno třema je má specialita, kdo ví pochopí:) Jinaxe klasicky nic neděje, akorát v pondělí z godasu vyhodili zera, končila mu zkušebka a neprodloužili mu smlouvu, no asi nedostal dobrý doporučení, jinaxe to stát nemohlo.
Dneska sem ráno spokojeně pozetkoval v kanclu, tak jak každej den, a kolem půl 12 se vydal na cestu na zápis na francoužštinu. Jaký bylo mý překvapení, že se nejedná o žádnej zápis ale o regulérní výuku a navíc někym kdo odmítá mluvit anglicky :) Ne vážně, lektorka byla opravdu sqělá, dočkal sem se karate i suma a třeba se i vnitřně něco naučil. I když jaxe znám tak to na mně nezanechalo stopy :) Zjistil sem, že na tom nejsem zas tak hrozně jako někteří (třeba ten japonec vedle mně), ale na druhou stranu zas ne nejlepčí (ta finka po druhý ruce). Cestou z lekce sem se chtěl votočit na oběd a jaký bylo mý zděšení, když sem zjistil, že je menza zavřená. A na potvoru studentská taky. Teď tu sedim bez jídla jak trotl a čekám až mi přestane kručet v žaludku. Snad se toho dočkám. Nebo to zabalim a pokulim dom a bude po problémech. V sobotu by měli bejt muzea v paříži grátis, takže plán je vcelku jasnej, už se těšim na moji první návštěvu paříže.