Koncert v caféterii

Dneska to začalo nevinně jako obvykle, klasickej pátek u vínka a kompu. Zejtra odjíždí španěl na tejden dom, tak asi někam zajdem hehe. No jako každej pátek :) Asi v 10 sem načal vínko, postupně si kupuju čim dál dražší, ty laciný se nedaj chlastat věčně. Každopádně sem zjistil, že přestože víno mělo krásnou flašku, tak vnitřek stál uplně za kulový, to se nedalo pit. Holt příště nevybírám víno podle flašky, ale podle toho co je na ní napsaný :) Když už sem byl v půlce flaši tak mně vyzvedli, tři španělé (oier, laura a soused) a jeden frantík (méno samo nevim:) šli sme do caféterie na konzík, nějakej punk či co, no celou dobu sme zewlovali venku (dovnitř bysme se stejně nevešli), za chvíli mi někdo podal kolu s whisky a pak zas kolu s vínem, no po čase sem měl v pale zatopíno hehe. Nechápu jaxe mi to povedlo ale celou dobu sem kecal jenom francouzsky, to by člověk nevěřil co srandy se dá užít se 4 slovama co znám - a jaký větný konstrukce se z toho daj poskládat :) No ani nevim s kym sem se vlastně bavil, pamatuju si jednoho marokánce a pak hafo španělů a italů :) Nějaká Martina slavila narozky, taxem si poslech i happy birthday ve španělštině :) Nakonec sem se s jednim poplácal a musel sem mu slíbit, že dneska s nim a karlosem pojedu do paříže na fiestu. No ráno už mi to tak srandovní nepřišlo hehe...
Cestou na kolej (šel sem sám, páč všichni odešli dřiu, asi je to tam tolik nebavilo jak mně:) sem potkal senegalce z mýho kanclu. No věřili byste tomu? Ve tři ráno potkat týpka totálně střízlivýho kterej vám tvrdí že de akorát z kanclu? Ten mně pobavil. No muselo to ze mně táhnout jak cyp, docela ho lituju, páč von byl vážně střízlivej. Prej v senegalu učí a nemá na nic čas, tak tady tvrdě maká. A jestli se prej zejtra uvidíme v práci? No zejtra je šábes, no ni? A to se nemaká, to ví každej cyp :) Ještě sem se ho zeptal jestli hraje basket, páč je vysokej jak já, mno a že prej ne, že dělá karate. Tak to už mně rozsekalo kompletně. A šel sem spát...
A tady máte fotky toho jedinýho podniku v celym univerzitnim areálu. A to že ČVUT je proti tomudle vesnička...

Nedělní vejlet do Bures sur Yvette

Ráno v asi v půl jedný sem se rozhod že takhle to dál nejde a musim vyrazit na nákup. Rozhod sem se že místo oblíbenýho kerfu zkusim discount v bures, je to asi o 500m blíž ale úplně na opačnou stranu. Cestou sem nafotil pár fotek, yvette je místní stoka který místní říkaj hrdině river. Jaký bylo moje překvápko když se finálně dorazil ke krámu a zjistil že v neděli má otevřeno jen do jedný. No holt budu tendle tejden vo hladu :( Když už sem to fakt nemoh vydržet skočil sem do lesa a nasbíral kaštany, roste tady jejich jedlá odrůda. Když se upečou taxou docela dobrý, každopádně doporučuju. Díky vysokýmu obsahu škrobu sem se po nich sotva hejbal ;)
zavřenej krám :(

místní hřiště

zahrádka u rektorátu

kaštany před strčením do trouby

Kde to vlastně zewluju

Přesně tady bydlim,


o kus vejš pracuju, sem chodim na obědy a sem na fráninu :)
budova katedry jazyků

šachy před katedrou jazyků

Kalba s džaroušem

V 11 hned po probuzení sem začal řešit jak to provedu s džarmilem, přeci jen je tu poslední den a ještě sem ho neviděl. Skočil sem si na oběd aby se líp přemejšlelo a začal se dohadovat a mimo jiné i surfovat. To sem asi neměl dělat, než sem se nadál bylo půl pátý a španělé že dou na basket, jestli se připojim. Šel sem, potřebuju tu tekillu ze sebe dostat, po příchodu na první, druhý a třetí hřiště sem ale pochopil, že si asi nezahrajem. Po hodině hledání sme našli o dvě vesnice dál venkovní hřiště, cestou se ještě připojil další španěl, něměc a frantík. Hráli sme fakt dlouho, nakonec nás bylo tolik, že sme přešli ze streetu na normál a z ničeho nic byla tma jak v lese. ŮŮŮŮ, no tak to asi nebude 7 hodin v kolixem slíbil džaroušovi že budu u něj. A to sem někde v řiti, pekelně daleko od ubytovny. Skočili sme do supermarché, koupil sem vínko na večer, sedli sme na vlak a frčeli ty dvě zastávky vlakem. Na koleji sem napsal džaroušovi že sem trotl, hodil do sebe chleba a sebe do sprchy a pak už hnal na vlak. Za hodinu sem byl v centru, za dalších 20 minut na zastávce kde se měl nacházet džaroušův hotel. Jaký bylo moje překvapení když mi džarouš sdělil že mam jet ještě kamsi do guven busem. A to tim co mi zrouna ujel. Další frčel za půl hodiny, taxem si řek že to zkusim ujít pěšky, kam dojdu tam dojdu, kdyžtak dám ten bus. Bohužel sem zvolil kurz někam do dupy, prošel půlku města a paxem z nějakýho děduli vymámil, že v tomdle měste žádná école de gravel rozhodně nejni. Pochopil sem, že ten bus asi bude fakt nutnej a běžel na ten co měl jet. Akorát sem to stih, takže o půlnoci už sem zewloval u džarouše na pokoji. Zábava byla v plnym proudu, respektive už poněkud za zenitem, páč půlka osazenstva už dáuno chrněla. Ochutnal sem po dlouhý době český buchty, to je žrádlo to byste nevěřili. Ale taky mi tu chutná, tak co. Bylo jich na mně dost, tudíž ze mně dostali i to co sem nevěděl, zatimco ja o jejich návštěvě zas vim kulový. Ani nevim v kolixme šli chrnět, usnul sem jak valibuk a kdyby mně v šest hodin nevzbudili tak bych spal ještě teď. Další krušný ráno, už se to stává skoro pravidlem, rychlá rozlučka nejen s džaroušem a paxem jen sem přemejšlel jestli si někam odskočim ublinknout nebo ne. Nakonec sem to nějak rozdejchal ale bylo to krušný. No a v deset hodin už sem byl na koleji. Ještě jeden fór o tom jaký sou frantíci hrdinové, ať vám nejni smutno ;)

"The AP and UPI reported that the French Government announced after the London bombings that it has raised its terror alert from 'Run' to 'Hide.' The only two higher levels in France are 'Surrender' and 'Collaborate.' The rise in the alert level was precipitated by a recent fire which destroyed France's white flag factory, effectively disabling their military."

Prej že ta fránina je těžká

Wow, to zas bylo ráno. Motolice jak cyp. No všechno se vyvíjelo standardně, klasickej večír s fráninou u netu, když se začal z kuchyně ozívat hrůznej řev chlastající španělský komunity. Když už se u mně votočil třetí, s tim že mam dorazit taxem prostě neodolal. No mam to do kuchyňky celý 2 metry, tak co bych se nepodival. Nálada už byla řádně veselá, hrála se hra "nikdy v životě jsem..." při který dycky někdo zahlásí, co v životě neudělal, a ty co to udělali tak musej chlastat, prostě ideální zábava na volnej čas. Pobavila mně zejména hláška je n'ai jamais pour sucer un dick, kdy všechny přítomné dámy dělali, jako že se jich to netýká, pak však museli s pravdou ven :) No další peprné úlovky radši sdělím na požádání. Pak už docházeli nápady, to už sem byl vcelku připitej i já, začalo se házet s kostkama. Šlo o to že na flašku od vína se položil obal od cédéčka a dotyčný někoho vyzve ke hře. Hraje se dvěma kostkama s tím, že prohrává ten kdo hodí míň. Dvě stejné čísla se ale berou jako bonus, tj. 11 je víc než 56. Maximum je tedy 66, to když se hodí tak se definuje nějaké pravidlo které pak musí všichni plnit. Pokud člověk prohraje, pije a stává se z něj vyzyvatel dalších her, pokud zapomene na pravidlo nebo mu spadne kostka na zem pije zas. No pilo se dost. Když mi došlo víno tak se borec frantík nabíd a nalil mi dobrý 3 deci tekilly. Sranda to byla slušná. Zvlášť po tý tekille :) Pak dorazil nějakej frantík co nemluvil anglicky, nalámanej byl jak cyp a mně si vybral, že si pokecáme. Nechápu jaxme se mohli domluvit, ale asi to všichni znáte - s hladinkou v krvi to de samo.
Až na to ráno :(

Náhoda jaxviňa

Zejtra má dorazit džarouš, ještě netušim jaxe s nim uvidim, ale doufám že aspoň jedna akcička proběhne :) Přeci jen nepotkat známý, který dovalej až z brna, to se nedá. Zejtra to ale neklapne páč musim pohrotit tu fráninu a ráno mam schůzku se šéfem, taxnad ve čt nebo v pá.
Dneska se u mně votočil španěl jestli nejdu do města, že kulí do banky. Taxem si šel koupit vínko páč to je při cestě. Cestou sem se dověděl, že mu dorazí brácha s nějakym kámošem a že prej brácha studoval v chemnitz, což je do čech coby kamenem... Cestou sme potkali bulhara co žil rok v polsku (takže s nim mluvim nativně jak mi zobák narost), teď je ve francii asi i s rodinou (francouzsky umí perfektně) a ještě občas když si nerozumíme tak přecházíme do angliny. A prej že s bulharama se nikdo nedorozumí :) Ale třeba je to jen světlá výjimka. Každopádně se mně ptal jestli na kolejním dc++ sdílim dessin animés, tj. večerníčky. Holt česká klasika se nezapře hehe, budu muset něgde splašit krtečka a další zewly z telky.
Večer přišel španěl s tim, že mi vrací mapu a představil mi bráchu. Během jedný chvíle sem nestačil zírat bulvy, páč se zjistilo že zná lindu se kterou sem chodil na základku a mimo jiné taky studovala chvíli v chemnitz. O tom že byl párkrát v babylonu ani nemluvim. Každopádně z týdle fotky

znal skoro všechny. No neni ten svět malej?
Nakonec mně ještě rozsekal tim že česky zahlásil: veverka a klokan maj vocas, pivo má hustou pěnu a že v čechách děláme veverčí poliuku. No kdo ho tydle kraviny učí :)

Fránina a večer bez netu :(

Dneska zas hodinka frániny, tentokrát sem se necejtil jak největší lamer, ale něco sem i věděl hehe. Docela sem tý paní i rozumněl, s mluvou to bylo horší, ale to se snad časem změní. Jediný co sem asi minule nevychytal bylo zadání úkolu, no taxem jí sepsal esej o něčem jinym hehe, snad to zkousne. Místo Liberce sem popisoval co mam rád a co mi vadí na Francii, nechápu jaxem moh takhle ustřelit :) Sebevědomí mi dodávali tři nový studenti, dvě holky z číny a jeden týpek z taiwanu, docela mně pobavilo když se mně typka z číny co seděla po mí levici zeptala co znamená merci beaucoup. No začínaj se nám ty hodiny nějak separovat, půlka tam čučí s votevřenou hubou a nevěřícně kouká a druhá se zase nudí. Cejtim se někde veprostřed, s toudle fráninou na netu to snad ale pokořim :) jen se potřebuju teleportovat do čtvrtý lekce, a vzhledem k tomu že sem po obrovský dřině včera dodělal první...
No snad to do čtvrtku stihnu hehe.
Plány mojí výuky zkřížilo to, že na koleji nešlapal internet, merde... Naštěstí sem měl ještě pár nedokoukanejch filmů, ale stejně to nebylo ono. Že bych se stal závislým? Každopádně doporučuju Star Wreck: In the Pirkinning - finská parodie snadaninemusimřikatnaco :) amatérskej filmík o vesmírnejch bitkách a přespříliš ruské vodky a finského piva hehe. No a pak klasika Nuovo cinema Paradiso

krušná neděle

Ráno sem se vzbudil zase v půl jedenáctý, no neni to zlý, páč to sem se probral ve stejnej čas včéra když sem nic nepil. Jenom kdyby mně zas nebylo tak zle. Přeci jen dvojboj laciný francouzský víno-holandský piouko mi nedělá nejlíp. A to se mam celej den učit a dělat úkoly :( Nakonec to vážně tak dopadlo, vydržel sem nonstop jet fráninu, jen ve slabý chvilce jsem položil základní kámen novýmu fóru tří sester na nyxu. Hlavně že je večírek!

Ska & punk konzík à Burs sur Yvette

V tejdnu sem povečer skouknul Da vinci code, jelikož sem čet knížku taxem byl vcelku zklamanej. Jenže ono je docela těžký nasypat takřka 400 stran do hodiny a půl, že. Zas tak katastrofální to nebylo, ale knížka je holt knížka. Takže pokud chcete jít na film, doporučuju si to nejdřív přečíst, jinak příjdete o dost zážitků.
V pátek večír sem po příchodu ze školky (měl sem konzultace do půl sedmý!!! v pátek! veď to je neľudské:) sem rychle skočil do fran-prix koupit nějaký vínko navečer. Nakonec sem ale tak dlouho zetkoval (=zewloval) na pokoji, tudíž než sem se nadál tak zaklepal španěl a že sou na vodchodu do cafeterie, údajně tam je nějakej konzík. Prej jestli na mně maj počkat, když sem viděl kolik jich je taxem řek že dorazim pozdějc. No ale nějaxem se zasek, no znáte to, každopádně doufám že si to fajně užili.
Ráno (no ráno - vstával sem v půl jedenactý, no rachota a to sem ani nenačal to víno) sem pokojně posnídal a vlítnul na fráninu. Na těch kurzech sem fakt za tragéda tudíž musim podstoupit oběti a pořádně se to našrotit. Ve tři sem si došel na povinej nákup do kerfu a v půl šestý sem byl z5, je to štreka jako kráva a ta cesta už mně taky moc nebaví. Ještě že s tim narvanym baťohem se pak už de jen z kopečka, kdyby to bylo opačně tak na to s.ru. Až do večera sem rotil fráninu jak vůl, k obědu zas moje oblíbená margharita se žampiony. Večír se votočil španěl, prej že neví kde má zbytek páč byl celej den s rodičema v paříži. A taky že večír je konzík ska a jestli bych nešel. No to jasná že bych šel, čemu ni. Začalo z něj lízt že je tam vlezný a že je to kdesi v řiti v Burs sur Yvette a podobný duperele, každopádně mně neodradil taxme šli. Předtim sem pro jistotu vyžahnul to vínko a on se navečeřel, takže sme vycházeli asi o půlnoci. Cesta byla v pohodě, celou sem ji znal páč tudy chodim na fráninu, a kousek za tim to bylo. Chvíli nám trvalo než sme našli vchod, páč sme se samo vydali na úplně opačnou stranu budovy, ale nakonec se poštěstilo a byli sme vevnitř. Španěl spustil něco francouzsky na toho vyhazovače uvnitř co vybíral vstupný, vůbec nevim o co šlo ale najednou mně táhnul druhym vchodem dovnitř a vyhazovač jen nechápavě čuměl. Doteď nechápu jaxme se tam dostali, a jaxem se bavil s týpkem tak ten ví taky kulový :) Prej nic nerozumněl tak šel dovnitř hehe. No 4 éčka dobrý, aspoň zbyde víc za chlast. Pivko třetinka jen za euro a půl, už mi to přijde docela laciný na místní poměry. Jediný co nebylo košér, že hned jaxme dorazili tak dohrála poslední ska kapela a pak už následoval jenom punk a pogo, každopádně to vadilo spíš jen španělovi než mně, přeci jen sem si rád zavzpomínal na starý časy, hehe, tancujem pogo.
Ve dvě sme to zabalili a valili dom, to sem zvědavej v kolixe zbudim v neděli :)

jak zdolat CAF

Ve středu po příchodu ze školy sem se votočil na vrátnici, kde ta pani rozhodně neměla radost že mně vidí. Strkal sem jí tam nějakej papiros z CAF, kterej mi údajně měli vyplnit na koleji. Vzala si mně dozadu ke kompu a najela na www.caf.fr a začala vyplňovat ten samej formulář, kterej už dáuno mam. Taxem pro něj skočil, sice se trochu divila kam du, ale nedokázal sem jí to vysvětlit a vzápětí pochopila. Ani nevíte jakou měla radost že se mnou nemusí procházet ten milion kolonek. Taky mi zadara vokopčila pas a RIB (identifikaci bakovního účtu) a řekla c'est tout a já na ni jen zíral :) takže sem na tom CAF ouřadě byl zbytečně, dá se to udělat bez problémů přímo na kolejích, paráda. Ještě sem se ji snažil přesvědčit, že sem boursier (stipendista), ale vcelku jednoduše i přes jazykovou bariéru sem pochopil, že todle neuhraju :) socrates holt není bursier, ach jo. No uvidíme kolik bude chodit na účet. Paxem vlítnul dělat pizzu a najednou se v kuchyni objevili španělé ať du s nima na basket. Nevim jestli to byl dobrej nápad, všichni kdo mně viděli hrát tak určitě chápou co tim mám na mysli :) Každopádně sem řek že dorazim, ale vzhledem k tomu že si dělám pizzu tak poněkud pozdějc.
Nadláb sem se, pokecal s tygřicí, snažil se najít milion důvodů proč nejít a nakonec sem šel. Dorazil sem akorát, když přestali hrát páč tam nastoupila nějaká taneční škola. No taxme se aspoň podivali jaxe dělaj taneční kroky...

XGL na Fedoře 5

Taxem si podle návodu tady nainstalil XGL. A šlape to jak hodinky, uááá, úplný grafický orgie. Poněkud větší vytížení procesoru spolu s tím, že přestal chodit gmplayer (mplayer pod gl2 jede), mě nemůže donutit abych se toho luxusu vzdal. S xgl na věčný časy a nikdy jinak!

Skajpujem, jabberujem, zewlujem a učíme se francouzsky

Huhůůůů, paráda právě píšu ze svýho novýho netu přímo na pokoji. Ani byste nevěřili jak taková kravina dokáže potěšit, konečně budu moct strčit francouzskej slovník přímo do... šuplíku :) Přeci jen na seznamu je rychlejší a obsáhlejší. Mít tady net rovněž přináší řadu dalších výhod, mít skajp (ale nemam mikrofon):, mít kde surfovat vo vejkendu (to narozdíl od skajpu nemá chybu:) a bejt s váma ve spojení. Jo a možnost poslouchat český rejdyou, ve škole se to nedá.
Ale abych popsal uběhlej čas, včera sme měli zase fráninu, na mym stabilním místě vedle finky seděl nějakej šmudla, taxem sed vedle něj. Japonec nezklamal a hned po příchodu zamířil na židli po mý levý ruce. Aspoň někdo známej, že. Ten náš mlčící pakt kterej sme uzavřeli hned na začátku (páč anglicky se bavit nesmíme) nám docela vyhovuje. Začali sme se učit barvy, nic těžkýho, jaxe řekne modrá, červená a bílá ví snad každej, ne. Nebo teda skoro každej kdo zná filmy Krzysztofa Kieslowskiho. Jaká však byla moje smůla, když ke mně dorazila učitelka s barevnejma kostkama a chtěla po mně ať vytáhnu žlutou, černou a tmavě zelenou. Taky se mohla trefit do nějaký rozumný barvy, zas sem byl za nejvěčího trotla. No po brousení rukou v krabici a sledování tváří okolosedících sem to za chvíli dal, ovšem zpocenej sem teda byl. Další překvapení přišlo vzápětí, učitelka napsala na tabuli 20 cizích slov z nichž sem neznal ani jedno, vzápětí mi ukradla japonce a prohodila ho s nějakou typkou a zahlásila, že si budeme hrát s kostkama s použitím těch slov. Typka se hned chytla a začala mi něco poudat, jaxi ty kostky mam srounat na lavici, nakonec to radči udělala za mně. Paxem jí měl řikat co má dělat ona s jejíma kostkama, po její vydatný pomoci to docela i šlo. Po pátym pokusu už to začínala bejt sranda, taxme začali stavět z těch kostek mrakodrapy, no tříletí haranti hadr.
Sranda však brzo skončila, páč učitelka zavětřila že jedeme zetko, taxme vlítli na čísla. Nevim jak přišla na to, že je umíme, každopádně sme si tahali papírky a měli sme řikat čísla co na nich sou a zbytek třídy si to měl psát. Jestli někdo z vás umí francouzsky, ví že po 69ce ve fr. příchází menší hardkórek v podobě toho, že se neřekne 70 ale 60-10. 80 je potom 4-20 (asi jako krát). No ještě že sem si to na hajzlu poctivě nastudoval, von ten kapesní slovník taky neni docela blbej a jiný knížky na čtení tady nemam. Tudle část sem docela sfouknul, teď jen se radši naučit co budem brát příště. Kdybych aspoň věděl co to bude... Na konci hodiny nám dala ještě vypracovat esej na téma co nás baví ve Francii, a na druhou stranu co nám tu saje krev, to sem zvědavej jak to s těma pěti slovama co znám dokážu.
Po skončení hodiny ze sousedky vylezlo, že je doktorandka na LRI a že jestli tam du tak můžet jet spolu, prej je auťákem. No to si nechám líbit, štreka je to jak cyp. Nakonec sem pochopil, že pěšky bych tam byl možná rychlejc, neboť typka zaparkovala na parkovišti s přístupem na kartu, tudíž sme přes tu zavřenou bránu jaxi nemohli projet ven (prej byla otevřená když parkovala, no to docela chápu:) Po půl hodině schánění někoho sem za bránu začal bejčit a sama se z ničeho nic votevřela, asi se o ni někdo bál, jakože bych ji urval hehe.
Po příjezdu na LRI další překvápko, typka řekyně sedí hnedka ve vedlejším kanclu. To už je nějak moc náhod najednou, mno ne.
Dneska sem měl schůzku se šéfem, docela pozitivní páč mi nabídnul post-doktorandský studium v tom co tady dělám. Tož to je nabídka která se neodmítá, má to jen jedinej háček. Že musim udělat disertaci. No takže z toho zase nic nebude hehe. Nenápadně sem mu to naznačil, mno snad to pochopil. Dneska sem jen tak rekreačně mrknul na poslední neskouknutej filmík a to na Shopgirl. Docela slušná romantika pro baby, ale ani mně to moc nezklamalo páč sem od toho nic nečekal. Některý hlášky jsou nakonec docela dobrý, třeba když týpek zapomene na gumu a chce místo toho použít malej pytlík ;) Prostě blázen hehe.

kura, zase ta kočka

Taxem konečně v sobotu pokořil celýho Kulhánka, respektive jeho Cestu Krve. Nakonec sem si přidal navrch třetí díl, kterej napsal nějakej Jaff. V porovnání s mistrovými dvěma díly jsem měl pocit stejné čtivosti a vtažení do děje, dokonce až na drobné detaily (převážně vulgarismy:) bych rozdíl téměř nepoznal. Málem sem nedošel na nákup, jaxem se dotoho pustil. Ale říká klasik, žrát se bude dycky, tudíž sem se mrknul protáhnout tělo do Ulis do kerfu. Oproti standardním položkám sem zkusil estě Barre Patissiere de Bretagne, chuťově vynikající bábovka s cenou více než lidovou. Všem doporučuju, narozdíl od dalšího experimentu Vin de table d'Espagne, předevšim bílá verze se chlastat nedá vůbec. Večer na mně vlítnul španěl a pozval mně na axxi spojenou s noční párty v paříži, to si nemůžu nechat ujít no ni. Sice tvrdil že osazenstvo bude smíšené (jazykově), ale nakonec to byla skupina jenom mě a bandy španělů, každopádně špatný to nebylo. Koupil sem si 10 lístků do paříže (kura drahota 27,60 EUR) a vyrazil poznávat město zaslíbené. Foťák sem si radši nebral, axxe na koleji v kuchyňce se trochu protáhla a jeli sme poslednim vlakem řádně posíleni jim beamem, absolutkou a růžovým vínem. Po příjezdu do města sme vystoupili u katedrály Notre-Dame, všude mega narvaný ulice, hafo lidí, bubínkáři, špeky, no prostě sqělá atmoška. Po hodině zewlování před notra damem sme se konečně hnuli a vyrazili někam jinam. Prohlídli sme nějakej kostel, kterej asi už nikdy nevysvětěj, a ztratili zbytek party, někam zdrhli či co, nakonec sem zůstal jenom s jednim španělem. No romantika, paříž, notra dame, nakonec i luvre jenom bych za toho španěla bral někoho jinýho (koho asi že, copaxi dělá moje tygřice:) V půl šestý sme se dokopali zase na RER do stanice Notra-Dame, a vyrazili do hajan. Trochu sem zachrápal, tudíž když sem se probudil jaxemnou klepe španěl že sme někde v prdeli v depu v lese taxem byl docela vykulenej. Naštěstí šel kolem jakejsi strojvůdce a dveře šli otevřít tak nás posadil do kabiny vlaku zpátky na nádraží kde sme měli původně přestupovat (svině, a to přitom na ceduli psali že to je přímej). Po přestupu už byla cesta bezproblémová a v sedm hodin sem už pelešil v posteli. Probuzení s panem kočkou v jednu hodinu už sem si dlouho nedal, nic příjemnýho to teda neni, spíš naopak. Kura mně je blbě jen si na to vzpomenu. Na to pomáhá jedině se pořádně přežrat, takže když sem se na třetí pokus vykutálel z postele taxem se jal požírat ty zásoby z kerfu a hned vzápětí se jich zbavovat. Večer už se to ustálilo, každopádně na mejch obvyklejch nedělních 100 bazénů sem si radši nechal zajít chuť. Kura zejtra fránina a já nic neumim a úkol taky nemám hotovej. No snad to stihnu ráno :)

Popojedem... Kura ja mam hlad

V pondělí sem měl běhání jak cyp, klasika jako každý pondělí. Hnedle z rána sem měl schůzku se šéfikem, on teda tvrdil, že bude ráno, nakonec dorazil až ve 12. Vůbec tady jsou poměry trochu jinde, když sem chodim v 9, taxem tu až do 10 zcela sám a teprve v půl dvanactý se začnout trousit další. Když ještě v 11 bylo u šéfa v kanclu prázdno taxem se vydal na CAF, do banky a na poštu. V CAF sem to zalomil hned doprava, vzal si lístek a čekal až přijde moje číslo. Za deset minut sem se dočkal a rounou mířil k tý babě s těma papírama co sem měl z www.caf.fr. Jak to zahlídla tak už mně odkazovala doleva, že u ní sem zcela špatně. Hodil sem teda kličku doleva a v tu ránu mně málem kleplo, páč tam byla fronta dlouhá jak v kerfu po vejplatách. No nic, skočim sem ještě odpoledne, třeba bude líp. Šel sem si teda do banky vyzvednout kreditku a voilá, v bance se v pondělí ani neobtěžujou otvírat. Na poště klasická fronta, no ještě se sem taky radši podívám, teď už nejni čas. Šéf mně hned ve dveřích řek ať přijdu až v jednu, že teď nemá čas, taxem se šel v klidu najíst. Po obědě už konečně klapla ta schůzka, ve dvě pak zápis na francoužštinu. Letěl sem přes celej areál na to abych vyplnil jeden formulář a věnoval jim další fotku (kolikátou už). Dozvěděl sem se že ve čtvrek mam bejt ve 12 kdesi, asi další zápis či kýho čerta, taxem si to uložil do paly a valil na ten CAF. Po vyčkání kompletní fronty na mně konečně měla přijít řada, když to tam brutálně zasekla nějaká japonka co neuměla ani slovo francouzsky. Ta caf-baba ji pořádně seřvala, poprosila ji ať příště přijde s někym kdo francouzsky umí, ale podle mně stejně nerozumněla. Ještě po ní furt chtěla carte de sejour, z čehož mně obcházeli mrákoty, páč sem čet že na ni musim mít úředně potvrzenej překlad rodnýho listu, což se ve francii docela těžko schání (vejlet do vysokýho na votočku neplánuju). Když sem přišel na řadu taxem jí radši hned ze začátku oznamil, že mluvim francouzsky bídně jak cyp a že s moc velkym dialogem nemá radši počítat. Bál sem se jí totiž říct, že nemluvim vůbec, po tý japonce byla ještě brunátná v obličeji. Nakonec to docela dobře dopadlo, chybělo mi jen pár papírů, vesměs jenom kopie různejch dokladů (třeba občanky). Když zjistila že sem z čech tak nechtěla ani tu carte de sejour, z čehož mně polil pocit blaha. Ještě se tady na starý kolena tu francoužštinu naučim, no ni :) Jaxem byl rozjetej taxem skočil na poštu a tam se po půl hodině dověděl, že obálky s mezinárodní známkou maj jenom po 10ti kusech a že mi prostě tu jednu kterou potřebuju neprodaj. No holt se nemůže v jeden den všechno povýst, no ne? Ještě sem zkusil informace, ale taky zavříno. Asi se tu v pondělí nikde nemaká, či kýho čerta. Večer sem ještě dal Twin Peaxx, tentokráte film, jenž dějově předchází seriálu, no už to bylo slabší, jen takovej odvárek jaxtématu vytáhnout co nejvíc love.
V úterý sem se jal vyzkoušet novou menzu do který mam od pátku přístup, nazvanou honosně University Restaurant. Normální studenti do ní nemůžou, krom doktorandů, což se týká i mojí maličkosti. Tož což o to jídlo bylo výborný, všechno klapalo, jen u kasy mně zkásla o 5 EUR za evidenci a 5 EUR za jídlo. Odpoledne sem skočil na informace a konečně sehnal aspoň obálku, paní mi ji dala zdarma, ale známky prej nemá. V bance jsem bez větších problému konečně získal i moji novou Carte Bleue, což je klasická kreditka, akorát bez loga Visa nebo MasterCard. Ve Francii ale bohatě stačí.
Další den sem měl dostat další kartu do menzy a jídlo konečně už za nějaký rozumný 2,5 EUR, jediný co mně zarazilo, že mně zkásli o dalších 30 EUR (z čehož se 10EUR objevilo jako kredit na kartě). Sem snad dojná kráva, nebo co. Že já vůl nechodil radši do klasický stravenky do studentský restaurace, je teda fakt, že tady by mělo bejt jídlo o půl eura levnější. No budu muset dát 50 obědů a paxe mi to vrátí :) Na matiku já byl dycky dobrej hehe (třeba 75 děleno třema je má specialita, kdo ví pochopí:) Jinaxe klasicky nic neděje, akorát v pondělí z godasu vyhodili zera, končila mu zkušebka a neprodloužili mu smlouvu, no asi nedostal dobrý doporučení, jinaxe to stát nemohlo.
Dneska sem ráno spokojeně pozetkoval v kanclu, tak jak každej den, a kolem půl 12 se vydal na cestu na zápis na francoužštinu. Jaký bylo mý překvapení, že se nejedná o žádnej zápis ale o regulérní výuku a navíc někym kdo odmítá mluvit anglicky :) Ne vážně, lektorka byla opravdu sqělá, dočkal sem se karate i suma a třeba se i vnitřně něco naučil. I když jaxe znám tak to na mně nezanechalo stopy :) Zjistil sem, že na tom nejsem zas tak hrozně jako někteří (třeba ten japonec vedle mně), ale na druhou stranu zas ne nejlepčí (ta finka po druhý ruce). Cestou z lekce sem se chtěl votočit na oběd a jaký bylo mý zděšení, když sem zjistil, že je menza zavřená. A na potvoru studentská taky. Teď tu sedim bez jídla jak trotl a čekám až mi přestane kručet v žaludku. Snad se toho dočkám. Nebo to zabalim a pokulim dom a bude po problémech. V sobotu by měli bejt muzea v paříži grátis, takže plán je vcelku jasnej, už se těšim na moji první návštěvu paříže.

V neděli se dře - i v kostele. Nebo spíš chlastá

V neděli sem se sice nemoh odtrhnout od Kulhánka, záda ale žádaly svý, taxem mrknul na dalších 100 bazénů do místního Piscine. Po návratu, obědě a Kulhánkovi sem se přesvědčil že mně nohy nebolej a vydal se do Ulis. No a zbytek vidíte na koláži. Cestou z Ulis sem si chtěl vyfotit místní policejní káru, bohužel sem to dělal přímo před stanicí. Ten týpek co hned vyběh byl pěkně nerudnej a fotku sem musel před jeho vočima smazat, příště už to ale cvaknu zdálky ať nejste ochuzeni ;) Jo a v tom kostele vážně chlastali...

Druhej tejden ve znamení pana kočky

V pondělí sem naběh na CAF, jiný dny tam totiž nejsou, vystál povinnou frontu a pak mi ta baba francouzsky vysvětlila že nemam šanci, páč CAF baba má dovolenou, nebo je nemocná či kýho čerta, ale prostě že mam přijít další lundi, taxem radši vzal rychlý kramle, páč se zasekla jak deska a furt něco mlela. Systém místní menzy je mi dodnes utajen, zas sem si vzal nějaký ty věci na tác a dycky když ta černoška začne koulet vočima jak na měření očního tlaku tak pochopim že toho mam moc, tak něco uberu a pak to je v pohodě. Jednou sem jí zkoušel utýct z neznalosti poměrů, ale má ječák, že to už nehodlám riskovat. Ještě teď sem červenej až na prdeli. No třeba to někdy pochopim.
V úterý sem se těšil na kuchyň-arabo-axxi ale asi sem přestřelil páč v kuchyni bylo ticho jako ještě nikdy nebylo. To jindy tam řvou eště o půlnoci (mam dveře hnedka vedle kuchyně a hajzlů), ale dneska fakt pekelný ticho. No pustil sem si Městečko Twin Peaks, nakonec mně to nějak chytlo taxem dal prvních 5 dílů a šel chrnět. Po zbytek tejdne sem dycky dotáhnul pár dílů a včera to finálně dokoukal, kura to je konec, ten Linč je prostě geniuz.
Ve čtvrtek po klasických pár dílech Twin Peaxx sem se v 11 rozhodnul pro dnešek stačí a šel spát. Paxem pochopil, že v tom bordelu co se ozívá z kuchyně nemam šanci, taxem nalil víno do půlitrovýho hrnku a šel to tam vomrknout. Samo, že to byla ta arab axxe, hned sem se tam chyt nějakejch španělů co kecali s polkou anglicky, nakonec sem se vožral jak cyp, dožah ty zbylý flašky co sem tady měl a furt bylo dobře. Hůř začalo bejt až když víno došlo, páč borci se zkušeně nabídli, že doplněj můj pitnej deficit a nalili mi nějakej francouzskejch utrejch co chutnal po pendreku a asi to mělo procent jak na tacháku formule jedna. Ve čtyři, když už sme zbyli v kuchyni jen tři, já, bulhar a frantík sme to svorně zabalili a já frčel do pelechu. Ráno klasická kočka, fuj, asi sem byl i trochu zelenej. Jako na potvoru mně scháněli oba šéfové, držel sem ruku před pusou aby nebylo nic cejtit, ale stejně to bylo asi prd platný.

V sobotu už klasickej vejlet na nákup do kerfu, tentokrát s mega baťohem, vzal sem žrádla tak na tři roky, stejně nebudu mít ve středu už co do huby. Cestou sem zjistil, že v Ulis je v neděli nějaká axxe, všude hafo připravenejch stánku a v parku instalovali muziku. No pudu to vomrknout, se sluší ne, dyxem skoro soused. Zbytek soboty sem jel Twin Peaxx a když už nebylo víc dílu taxem rozjel Kulhánka: Cesta krve I. Můj oblíbenej autor, kterýho znám jenom díky hondzikovi a musim mu za to veřejně říct díky. To se člověk začte, je v pohodě a najednou střih a po čtyřech dnech se probírá z komatu s husí kůži na zádech a nočníma můrama za bílýho dne.

první tejden života v lese

Další dny utekly jak cyp, až na pár problémů s CAF. Každej student ve Francii, kterej bydlí v pronájmu má nárok na sociální příspěvek na bydlení. K jeho zařízení je ovšem potřeba asi milion věcí, mimo jiné bankovní účet ve francouzské bance. Ve středu sem teda zamířil přímo do Societe General, slyšel sem na ní jen slova chvály tak proč chodit jinam, že :) Vlez sem tam, vystál frontu (tady maj fronty všude) a když na mně přišla řada tak na ně vybalil co vlastně chci. Hehe koukali na mně jak na nejvěčího tragéda, vůbec netušili která bije. Několikrát sem suše opakova, že chci benk akount, dokonce i francouzskej axán sem do to dal, ale nezabíralo to. Pak tam vyhrabali nějakou paní které konečně pochopila oč mi de, dohodla si se mnou schůzku na druhej den a bylo. Druhej den sem tam naběh v danou hodinu, nasáčkoval se k ní do kanclu, s její pomocí vyplnil formuláře, kde bylo otázek jak v žádosti o azyl do júesej, všechno to podepsal a se štosem papírů valil dom. Eště sem se teda votočil ve Fran-Prix, koupil moje oblíbené růžové (litr za euro hehe, přesně po vypití toho litru začíná chutnat:) a nějaký ten proviant aby se neřeklo že tady budu hubnout.

Vínko je tady vůbec dobrý, zkoušim každej den nějakou jinou sedmičku a zatim sem nenarazil na žádnej driják, sice se po tom tlemim jak na konopnym maratónu ale spim jak miminko a ráno vstávám na osmou jako rybička. Do kanclu chodim na devátou a sem v celym baráku bezkonkurenčně první, tady se začíná dělat až od desíti a chodí dom na šestou.
Poslední den v pátek cestou z oběda sem konečně potkal svýho šéfika, byl docela překvapenej, že už tu sem od pondělka. No prej na mně bude mít čas až v pondělí odpoledne, tak jedu dál zetko. Odpoledne sem se votočil na místních informacích, vyfasoval mapy přilehlých obcí a nakonec zjistil kde se nachází CAF a koupil další flašu té dobroty.
V sobotu sem vyrazil poznávat místní okolí, věděl sem že v Ulis, což je sousední město je mega velkej kerfůr, taxem tam zvolil směr. Cesta byla v klidu, až na to, že je to pekelně do kopce. A to sem myslel že po Liberci to bude příjemná změna, samá rovinka a tak... Tady sem měl chvílema pocit, že šplhám do místního orlího hnízda. Ještě že sem se moh navigovat podle místních paneláků, které vážně nejdou přehlídnout, mimo jiné se s nima chluběj i na fotce na přední straně mapy. No mrkněte na fotky, nic extra na nich neni.


V kerfu sem nakoupil hrnek, pizzu, ementál, nějaký ty bagety, croissanty, víno a zeleninu, no prostě francouzská klasika...
Jedinej problém kterej se vyskyt byl v tom jak to dostat na koleje, že. No půlku sem sbalil na záda, druhou půlku do tašek a oběšenej jak vánoční stromeček u klausů sem si to pádil na koleje. Měl sem trochu hrůzu, že někde hodim sudy a pokutálim se až do Orsay, ale naštěstí sem ten kopec dal bez pádu, holt maj moje etnýsy kvalitní podrážku. Po příchodu a pozdním obědu sem se pustil do deníku ostraváka, lepší blog sem eště nečet (sorry šťópa, ale je to tak:) S krátkou přestávkou na spánek, bazén a jídlo sem v neděli odcházel vnitřně uspokojen, že mam dočteno. Na koleji nemam net, snažil sem si to zařídit v tejdnu, chvíli trvalo než sem sehnal dotyčné zodpovědné (dělaj to studenti), vyfasoval nějaký formuláře a posléze už sem neměl sílu na nějaký vyplňování, hlavně když sem podle poplatků zjistil že stejně dřiu než v říjnu mi to nepojede. Cestou sem na patře potkal hafo arabů (teď už vim, že to arabové nejsou, sou to jen tmavší frantíci:) a že mně zvou v útery na axxi v kuchyňce, no dobře, stejně mam houno co na práci, no ni? Ani je moc nepřekvapilo, že na mně musej anglicky...
Začal sem chodit do místního bazíku, koupil sem si permici (stála asi 16 EUR na 10 vstupů) a těšil se jaxe rozhejbu po tom sezení u ostraváka. Taky kdo by čekal v neděli ve 12 v bazénu nějaký lidi, že. Překvapivě sem zjistil, že místní bazén se skládá ze dvou stejně velkých 25m bazénu, z čehož jeden je pro děti a druhej byl z půlky obsazen nějakejma sportovcema a zbylá půlka vypadala jak staromák v sobotu ve dvě. No nakonec to nebylo tak hrozný, většina lidí odešla kolem jedný a já si dal pěkně do těla, 100 bazénů už sem dlouho neuplaval :)

Büro šiml

Druhý den po příjezdu sem vstal pravou nohou a šel zkrotit ty úředníky na studijním. Nejdřiu vědoma si toho že bez fotek tady nepřežiju ani den, vlez sem do takový tý fotobudky (a lá amélie) a snažil se s ní rozumně domluvit na tom co chci. Škoda jen že mluvila tak jak všichni tady, takže sem jí nerozumněl ani valibuk. Nakonec sem ji překecal, a vyfluslý fotky dovalil na studijní. Bylo asi půl devátý a na studijním všechno spalo, asi votvíraj až v 9. Mrknul sem teda na katedru cizích jazyků na kurzy fr., který mam frý, ale jediný co sem se dozvěděl že ty šulini maj nástěnku pro kurzy francoužštiny pro jistotu ve francoužštině. Po boji se slovníkem sem přelouskal, že rozřazovací test (hehe) se koná 1.10. kdesi v lese. OK, beru na vědomí. Po návratu na studijní a vystání fronty na jedny dveře (celkem tam byly 4, taxem jedny tipnul) si mně začali přehazovat jak horkej brambor. Klasicky nikdo neuměl anglicky tak zavolali nějakou ředitelku, ta tam se mnou sepsala dalších asi 200 papírů a hodili mně do kanclu naproti i s těma papírama. Pro jistotu si nechali 3 ze 4ech fotek úúúj. Už sem řikal že na koleji chtěli dvě? Asi se budu muset zkamarádit s fotomašinou.
Naproti v kanclu se mně snažili fikaně zbavit tím, že mi řekli že dneska maj pěknej šrumec a že buď můžu pekelně dlouho čekat nebo přijít jindy. Když sem se zeptal kdy, tak jen smutně krčili rameny. Rozhod sem se vytrvat a půl hodině oxidování v kanclu mně nakonec za 5 minut vyřídili ani to nebolelo. Jen mně za to stáhli o 5 EUR, naštěstí šlo platit kartou, tady maj ten malej bankožrout snad všude.
Paxem trochu zazetkoval v kanclu, přeci jen stahovat na filmy na večer chvíli trvá a kolem dvanáctý se vydal na můj první oběd. Vůbec moje instalace do kanclu proběhla nezvykle rychle, až na vyplnění 15 papírů se sekretářkou ústavu informatiky (pro jistotu neuměla anglicky) to proběhlo vcelku hladce. Při přiblížení k menze mně málem ranila dedka, páč takovýdle fronty se nestáli ani na hajzlpapír za sociku. Zewlovat ve frontě není má oblíbená zábava, a stejně sem neměl stravenky, taxem sem protlačil dveřma dovnitř (do podstatně menší fronty k stravenkovýmu okýnku) a po vystání jí sem si koupil pack 10 strávnic (zase platba kartou 27 EUR za to chtěli). Paxem hodil rychlej shortcut rounou do tý mega fronty, akorát né na její konec ale na začátek a začínal se zapojovat do tajů místní menzošky. Jelikož měli mega výběr jogurtů dortů a různejch dalších kravin (s tím že některý věci sou v ceně, ale je to v mně nepochopitelnym systému), bral sem to samý co ta typka předemnou ;) Nakonec to bylo docela pozitivní, páč mimo hlavního jídla sem získal eště salát, bagetu, koláč a jogurt ;) Po tom dni hladovění to byla docela příjemná změna.